s Jakubem Smolíkem
Ano, máme tady nové číslo našeho školního časopisu a mne tak napadlo, něčím jej oživit. Něčím, co tady ještě nebylo!
Sedmnáct vydaných alb, stejný počet Zlatých desek, trvale vyprodané sály a romantické písně o životě - to je Jakub Smolík. Jeho hudební dráha, jež mu přinesla řadu hitů (Až se ti jednou bude zdát, Víš, Blázen žárlí, Ave Maria a další) letos dovršila pětadvacet let trvání.
Pro rozhovor do tohoto čísla jsem sáhla moře populárních osobností a vybrala si „korunního prince české country“ Jakuba Smolíka.
Jakube, na pultech s nosiči se objevilo Tvé nejnovější album „Chci ti říct“, které jsi minulý týden na svém koncertě v pražské Lucerně pokřtil. Nebude Ti tedy vadit, když první otázka bude věnována právě tomuto albu?
- Nebude, vždycky rád představím to co se mi podařilo vytvořit. Je na měm 13 písní + 4 karaoke verze. Samozřejmě, že uvnitř nechybí texty.
Album vyšlo poměrně v krátké době po „Samotáři“. Na albu jsou samé krásné nové písničky. Pracoval jsi na něm dlouho a nebo je to také zásluha týmu kolem Tebe, že vyšlo právě měsíc před Vánocemi? Kolik času jsi strávil ve studiu, než dostalo tuhle podobu?
- Vím, že od mého posledního cd neuplynulo zas tolik času, ale reagoval jsem na poptávku mých fanoušků.. Připravoval jsem ho průběžně po celý rok a vlastně až v červnu se rozhodlo, že se natočí tak, aby vyšlo zároveň s mým jubilejním koncertem v Lucerně.
Prozradíš nám ještě něco více k novému albu?
- Většinu písniček mi složil můj dlouholetý „dvorní skladatel“ a přítel Zdeněk Barták. A nejvíc textů napsal začínající textař Zbyněk Derner, který vydal už dvě sbírky básní. Ale samozřejmě že je tam víc skladatelů a textařů.
Všechny Tvé písničky jsou krásně romantické a o životě. Jsi i v životě takovým romantikem jako ve svých písničkách? A jaký máš pohled na svět, jsi optimista?
- Jsem optimistický pesimista který se snaží najít i trochu romantiky kolem sebe.
V září jsi měl také koncert v Ostravě. Bylo to v rámci poutě s Rádiem Čas. Jak se Ti líbilo ostravské publikum a také jak se Ti jevila slečna, které jsi dal tu šanci, aby si s Tebou zazpívala?
- Slečnu si už nepamatuji, ale na Ostravsko jezdím moc rád. Je tam bezvadné publikum, úžasná Stodolní,ale potom hrozný rána..
Míváš před vystoupením trému? A nebo už nevíš, co to tréma je? Máš nějakého talismana, nebo je Tvým talismanem Tvá kytara? :-)
- Mám. Někdy víc, někdy míň.. Ale velkou jsem měl teď před Lucernou. Ale po třetí písni to bylo ok.
Slyšela jsem, že nikdo nesmí sáhnout na Tvou kytaru? Je to pravda? A pokud ano, tak proč tomu tak je?
- „nikdo“ není přesné, kolegové z kapely můžou, ale byla hrozně drahá, tak se nediv, že se říká : “kytara a holka se nepůjčuje“
Jaké máš oblíbené jídlo a pití, literární žánr a film?
- Jím všechno a rád. Čtu oddechový žánr a s filmem je to taktéž..
Jaké lidské vlastnosti Ti vyloženě vadí a jaké naopak u lidí oceňuješ?
- Vadí mi lidská „malost“, závist a blbost. Nejvíc oceňuji pokoru.
Jakou máš rád hudbu? Posloucháš svá alba a zpíváš si je, nebo posloucháš úplně jiný styl?
- Hudbu poslouchám většinou jen v autě a určitě ne svojí.
Jakube, máš nějaký vzkaz, který by jsi chtěl vzkázat našim čtenářům? Nebo nějaké přání do Nového roku?
- Hodně zdraví, štěstí, lásky a pokory. A děkuji všem za přízeň.
A já děkuji Tobě, Jakube, za to, že sis našel chvilku na tento rozhovor pro náš školní časopis a z celého srdce Ti přeji, ať Ti to stále tak hezky zpívá a mnoho dalších krásných alb.
Poznámka redaktorky: Přátelé, album je opravdu povedené, takže pokud máte Jakuba rádi, tak si ho poslechněte. Přeji vám příjemný poslech.
Rozhovor připravila Kristina Kudlová O4.A
Foto obrázky alb z www.popron.cz