Pia Desideria
14. 5. 2007
Pia Desideria
Člověk si někdy přeje PIA DESIDERIA. Ale o tom to přeci je! Kdybychom si
něco, ať už je to cokoliv, nepřáli a neměli v něco víru, k čemu bychom tady
potom byli? Všechno by nám leželo u nohou a nic by pro nás nebylo překážkou,
která nás tak dobře učí bojovat za svůj názor a za to, co je dobré. I když
zakopneme, je možné vstát. Nebyla by to proto trošičku nuda?? Ale bohužel,
tohle člověk asi nikdy nepochopí.
Na světě je jen jeden druh, co si uvědomuje, že vše má svůj cíl. A to
jsou zvířata. Žijí si spokojeně. Bez peněz, bez trestných činů, jsou si
jistí svým určením a to tím, že slouží jako potrava. Přesto chtějí žít .
Bojují. S životem se nehádají.
Chci být proto ptákem a volně si létat po namodralé obloze. ,,Proplouvat“
mezi vlhkými mráčky. Chci být proto rybou. A plavat kam jen chci a kam jen
oko dohlédne. Třeba až za obzor. Chci být proto medvědicí. V zimě si
přispat, vládnout lesu, mít respekt a ochrannou ruku.
Jsem ale člověk…….
…..A přesto jsem ráda, že jím jsem. I když mám někdy tyto nesplnitelné a
dychtivé přání, obklopuje mě spousta dobrých lidí, kvůli kterým bych si tu
proměnu radši 100x rozmyslela. Nazývám je přátelé, nikdy nekráčejí přede
mnou, ani za mnou, ale vždy vedle mě, po mém boku! A taky jsou to lidé,
které jsem měla už jako malá, ba dokonce dříve, než jsem se narodila. Je to
rodina. Což je synonymum pro důvěru, podporu a lásku.
A tohle vše je důvod, proč se radovat, plakat, odpouštět, snít, mít ráda a
žít!!
Majulinka
Pia desideria = zbožná přání. Původně titul spisů jesuity Hermanna Huga (v
Antverpách r. 1627) a Jakuba Spenera z r. 1675, v němž vyjadřuje svoje
přání, týkající se reformy církve. Od té doby pojmenování toho užívá se na
označenou přání, jež nemají naděje na splnění.
Člověk si někdy přeje PIA DESIDERIA. Ale o tom to přeci je! Kdybychom si
něco, ať už je to cokoliv, nepřáli a neměli v něco víru, k čemu bychom tady
potom byli? Všechno by nám leželo u nohou a nic by pro nás nebylo překážkou,
která nás tak dobře učí bojovat za svůj názor a za to, co je dobré. I když
zakopneme, je možné vstát. Nebyla by to proto trošičku nuda?? Ale bohužel,
tohle člověk asi nikdy nepochopí.
Na světě je jen jeden druh, co si uvědomuje, že vše má svůj cíl. A to
jsou zvířata. Žijí si spokojeně. Bez peněz, bez trestných činů, jsou si
jistí svým určením a to tím, že slouží jako potrava. Přesto chtějí žít .
Bojují. S životem se nehádají.
Chci být proto ptákem a volně si létat po namodralé obloze. ,,Proplouvat“
mezi vlhkými mráčky. Chci být proto rybou. A plavat kam jen chci a kam jen
oko dohlédne. Třeba až za obzor. Chci být proto medvědicí. V zimě si
přispat, vládnout lesu, mít respekt a ochrannou ruku.
Jsem ale člověk…….
…..A přesto jsem ráda, že jím jsem. I když mám někdy tyto nesplnitelné a
dychtivé přání, obklopuje mě spousta dobrých lidí, kvůli kterým bych si tu
proměnu radši 100x rozmyslela. Nazývám je přátelé, nikdy nekráčejí přede
mnou, ani za mnou, ale vždy vedle mě, po mém boku! A taky jsou to lidé,
které jsem měla už jako malá, ba dokonce dříve, než jsem se narodila. Je to
rodina. Což je synonymum pro důvěru, podporu a lásku.
A tohle vše je důvod, proč se radovat, plakat, odpouštět, snít, mít ráda a
žít!!
Majulinka
Pia desideria = zbožná přání. Původně titul spisů jesuity Hermanna Huga (v
Antverpách r. 1627) a Jakuba Spenera z r. 1675, v němž vyjadřuje svoje
přání, týkající se reformy církve. Od té doby pojmenování toho užívá se na
označenou přání, jež nemají naděje na splnění.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
